Stačil necelý týden a všechen sníh se vytratil. Zatím co na začátku týdne bylo - 10 ^oC, na konci už to bylo + 10 ^oC.

Konečně jsme se dočkali klasických oslav narození Páně bez jakýchkoliv omezení. Na Štědrý den jsme slavili bohoslužbu ve 20.30 hodin, kterou sloužil otec Mariusz. V obětním průvodu přinesli skauti Betlémské světlo.

Mši svatou na slavnost Narození Páně sloužil otec Josef.

... A slovo se stalo tělem

a přebývalo mezi námi ...

Třetí a čtvrtou adventní neděli probíhal v předsíni kostela Misijní jarmark, vždy před a po mši svaté. Tentokrát výtěžek činil 10.100,- korun a byl zaslán na účet Papežských misijních děl na pomoc chudým dětem.

Čtvrtá adventní neděle byla letos ve znamení sněhu. Takovou nadílku před Vánoci už dlouho nepamatujeme, místy nasněžilo až 40 cm sněhu.

Když jsme v roce 2019 děkovali Mikuláši za nadílku a těšili se za rok nashledanou, nikdo netušil, že další osobní shledání bude až v tomto roce, tedy v roce 2022. 

K poctě patrona našeho kostela byla tuto druhou neděli adventní sloužena mše svatá a po ní opět přišel Mikuláš i se svými pomocníky, s anděly. Děti za písničku nebo básničku dostaly balíček, ti méně odvážní pak za společnou modlitbu taky. Tak snad opět za rok nashledanou.

Nastává doba ztišení a přípravy - advent, na adventním věnci jsme rozsvítili první svíci. Při této mši svaté otec Mariusz požehnal všechny adventní věnce, které si farníci přinesli.

Zároveň bylo pro děti zahájeno adventní plnění úkolů. Za každý dobrý skutek nebo pomoc si budou moci vybarvit jeden dílek v obrázku.

Roráty budou letos pouze v kostele ve Frenštátě, vždy v sobotu ráno.

Ve dnech 18. až 20. listopadu se v Opavě uskutečnilo diecézní setkání mládeže s otcem biskupem Martinem Davidem Biscup.

Toto setkání se koná jednou za rok, pokaždé v jiném městě naší diecéze. Původně byla pro tuto akci určena sv. Janem Pavlem II. Květná neděle, od roku 2021 papež František ustanovil za tento den slavnost Ježíše Krista Krále.

Z naši farnosti jsme se zúčastnili čtyři. Byli jsme ubytováni na Mendelově gymnáziu, kde jsme se také stravovali. Hlavní program probíhal v kostele sv. Václava, v pátek zde bylo přivítáni a představení programu. 

V sobotu po ranní rozcvičce následovaly katecheze na téma "Odvaha", které byly rozděleny podle věku. Následně proběhla děkanátní hra, ve které měly skupinky po osmi lidech natočit video na téma, které jim bylo zadáno. Odpoledne proběhly workshopy, na které jsme se měli zapsat na gymnáziu, například na téma káva, povolání, chvály a podobně. V podvečer se uskutečnila v opavské konkatedrále mše svatá s otcem biskupem Martinem. Po té jsme se přesunuli do kostela sv. Václava, kde byl další program a večerní chvály. 

V neděli dopoledne byla závěrečná mše svatá přenášená televizí NOE. Po ní jsme dostali obědové balíčky a vydali se ke svým domovům.

Magda

Po nedělní mši svaté za nezvykle krásného počasí proběhla na hřbitově krátká pobožnost za zemřelé a duše v očistci, kterou vedl otec Mariusz. 

Začali jsme modlitbou před kostelem u kněžského hrobu a potom jsme se v průvodu přemístili na nový hřbitov.

Předposlední neděle v říjnu je nedělí misijní a prožili jsme ji také v našem kostele. V obětním průvodu jsme prosili za všechny z nejchudších oblastí, sbírka byla věnována na Misie.

Zároveň také proběhl malý misijní jarmark s růženci a květinami.

Po mši svaté děti z klubka předvedly krátké divadelní pásmo o blahoslavené Pauline Jaricot, zakladatelce Papežského misijního díla šíření víry a Živého růžence, které sepsal Martin Trubač. 

Zářijová 23. neděli v mezidobí byla ve znamení dožínek a při mši svaté jsme děkovali za úrodu.

A protože také začal nový školní rok 2022/2023, na závěr mše svaté otec Mariusz požehnal dětem, školákům i studentům aktovky a jiné školní potřeby.

Ve dnech 9. až 14. srpna se uskutečnilo Celostátní setkání mládeže v Hradci Králové. Původně se mělo konat již minulý rok, avšak kvůli covidové situaci bylo přesunuto až na rok letošní. A mohu říci upřímně, že jsem za to ráda, jelikož kdyby se konalo minulý rok, nebyla bych se ho zúčastnila.

Rozhodnutí, že na setkání pojedu, bylo jedno z mých nejlepších. Byla to má první akce tohoto zaměření, a tak jsem zpočátku nevěděla, co od toho mám čekat. Když jsem se však ponořila do atmosféry, která na setkání vládla, uvědomila jsem si, že jsem nemohla trávit čas lépe.

Program, katecheze, přednášky a hlavně společenství mladých věřících lidí dokáže duchovně obohatit mnohem více, než si můžeme představit. Záleží pak už jen na člověku, jak s tím bude pracovat dál. Těch pět dní ale stačí bohatě k tomu, abychom si uvědomili a objasnili spoustu věcí.

Na každý den bylo jedno dané téma, kterého se týkaly hlavně katecheze, které následovaly po ranním programu a poté se o všem diskutovalo v diskusních skupinkách, které byly na CSM - jak jsem pochopila - novinkou.  Z diskusních skupinek jsem byla nejprve nervózní, avšak nakonec mi bylo líto, když skončily. Poznala jsem v nich nové lidi, užila si i zábavu a hlavně mohla diskutovat o věcech, které mě trápí, s kterými si nevím rady nebo které mi jsou mi nejasné.

Odpoledne jsme si pak mohli vybrat z množství přednášek, workshopů či sportovních aktivit. Ačkoliv byla v programu spousta zajímavých témat, nemohla jsem být najednou na více místech, tudíž jsem musela opravdu pečlivě vybírat, kterou se zajímavých přednášek si zvolím. Ve zkratce řečeno, člověk se nenudil.

Kdo by se někdy rozhodoval, zdali má na CSM jet – a váhal by – ať neváhá a jede! Propásnout akci, která se koná cca 1x za 5 let, je škoda. Sama jsem si ze setkání odvezla mnoho nových myšlenek, názorů a pocitů a je jich tolik, že by tento článek byl opravdu dlouhý. Co ale mohu říci, že je to takový zážitek, na který člověk nezapomene. A doporučuji každému mladému věřícímu, aby na CSM jel. Společenství věřících je moc důležité, a o to více pro mladé lidi. Věřte, že ucítíte tu atmosféru a nebudete litovat jediné vteřiny! Přiblížíte se Bohu, poznáte nové lidi, zažijete zábavu a na chvíli se odtrhnete od všech věcí, které vás trápí. Okusíte část Božího království, které je možné zažít už i zde na zemi. Takže neváhejte, a jeďte! Stojí to za to, věřte, že nebudete litovat. A pokud to říkám já, introvertka, která byla z celého setkání nervózní a měla jsem chuť vyskočit z vlaku a vrátit se domů, tak je to doopravdy tak skvělé, jak píši já i ostatní.

Doufám tedy, že se na příště potkáme. My mladí hrozně moc potřebujeme taková setkání, pro posílení naší víry i pro zažití něčeho, co není ze světa. Abychom sami poznali ten rozdíl – a abychom se společně přiblížili Bohu i sobě navzájem. Abychom pochopili, že potřebujeme společenství a druhé lidi. Abychom poznali, že na nic nejsme sami.

Bětka Struminská