Misijní neděle, to je Světový den modliteb za misie. Tento den je spojený se sbírkou na podporu misijních oblastí a v celé církvi se začal poprvé slavit v roce 1926. 

Také v naší farnosti jsme se k této slavnosti připojili. Děti z Misijního klubka byly v obětním průvodu oblečeny za obyvatele jednotlivých světadílů. 

Celá sbírka poputuje na pomoc do misijních oblastí.

Tuto neděli také otec Mirek poděkoval panu kostelníkovi, Jiřímu Fojtíkovi, za dlouholetou službu pro kostel a představil kostelníky nové.

V sobotní podvečer se v našem kostele představila skupina Good Work téměř s dvouhodinovým programem. Tato kapela vznikla na jaře roku 1996 v Odrách a prvních 19 let vystupovala pod názvem Paprsky, stejně jako před třemi lety v Tiché. V listopadu 2015 došlo ke změně názvu.

Na tomto koncertu byly představeny písně z nového CD s názvem Znamení. Více informací o skupině goodwork.cz/.

Letošní setkání ministrantů s biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem se konalo v Bartošovicích, kde tuto sobotu zamířily téměř čtyři stovky ministrantů z celé ostravsko-opavské diecéze. Z naší farnosti se zúčastnili Jeník, Kuba a Péťa pod dohledem Vojty. Tématem tradiční podzimní ministrantské pouti byl milosrdný Samaritán a skutky milosrdenství, ke kterým nás u příležitosti Svatého Roku milosrdenství vyzývá papež František.

Program zahájil liturgický průvod, který vyšel od místního hřiště směrem ke kostelu sv. Petra a Pavla. Chlapci a děvčata v ministrantském zaplnili všechny kostelní lavice. U oltáře bohoslužbu společně s biskupem sloužilo třicet kněží a o hudební doprovod se postarala schola ze Štramberku.

Odpoledne strávili ministranti v zámeckém parku. Soutěžní týmy rozdělené podle věkových kategorií plnily různé úkoly, které se inspirovaly skutky tělesného milosrdenství. Děti navštěvovaly vězněné, těšily nemocné, napájely žíznivé nebo pohřbívaly mrtvé. Závěr dne patřil adoraci a vyhodnocení soutěží. Nejlepším týmům předal medaile generální vikář Mons. Martin David. Naši kluci se ve velké konkurenci umístili na krásném druhém místě.

Jak využít volný den? Třeba poutí na Hostýn. A tak se děti z misijního klubka vydaly ráno vlakem směr Bystřice pod Hostýnem. 

První zastávka byla u Panny Marie plačící, kde rozsvítily svíčku. Pak si děti prošly křížovou cestu a účastnily se bohoslužby v bazilice Nanebevzetí Panny Marie. Dobrý oběd přišel vhod, a protože rodiče přibalili i nějakou tu korunku, nešlo kolem stánků projít bez povšimnutí. 

Nezbývá než poděkovat manželům Mičulkovým za pěkně prožitý den.

Již se stalo milou tradicí, že v našem kostele dvakrát ročně po nedělní mši svaté vystupuje komorní sbor NYKLBAND. Tato neděle opět přinesla pěkný hudební zážitek. Své vystoupení sbor zahájil duchovní hudbou, následně zazněly skladby lidové v aranžmá sbormistra Borise Nykla.

Na další vystoupení se můžeme těšit třetí adventní neděli, tedy 18. prosince, kdy sbor vystoupí s novým vánočním programem.

Dětem začal nový školní rok, který jsme zahájili na této nedělní mši svaté svěcením aktovek a školních batohů. Dnešní den také byla v Římě svatořečena Matka Tereza. A tak děti v obětním průvodu připomněly její každodenní život:

Matka Tereza i ostatní sestry vstávaly hodně brzy v 4.40 hodin! Každý den začínaly modlitbou. Jak často se nám nechce z postele, a to vstáváme mnohem později než ona! Možná za náma musí maminka chodit i několikrát, než opravdu vstaneme. Zkusme si vzpomenout na Matku Terezu. Ona vstala s chutí a radostí a po modlitbě se hned pouštěla do práce. Mohli bychom to dělat jako ona?

Pro Matku Terezu byla nejdůležítější modlitba. Považovala za modlitbu všechno, co dělala – žila s Pánem čtyřiadvacet hodin denně, potkávala se s ním v chudých a nemocných, ve všech, kterým sloužila. Dokážeme i my, při všem, co děláme, v kostele, ve škole, na hřišti, doma, na výletě či s kamarády myslet na Pána?

Matka Tereza byla učitelka. Narodila se v Albánii, ale její první učitelské místo bylo v Indii. Nejprve učila žákyně z bohatších rodin. Byl oblíbena a i ona měla své žačky ráda. Stále ale toužila odejít mezi chudé a pomáhat právě jim. Když se pak ve svých 38 letech ocitla na ulici mezi nejchudšími, opět začala učit. Tentokrát to byly děti, které nikdy předtím neměly v ruce mýdlo nebo hřeben, natož tužku a papír. Psát se učily tak, že Matka Tereza klacíkem malovala písmenka do písku. A byly z toho nadšené! Nám už tužky nechybí, nechybí nám ani aktovky, boxy se svačinou a zdravé láhve. Kéž by v nás Matka Tereza probouzela také přirozenou radost z poznávání a učení.

Matka Tereza se starala o děti, které žily na ulici. Bez mámy a bez táty. Dávala jim jíst, učila je, byla jim náhradní matkou. Jednou se stalo, že z kuchyně přišla sestra a řekla, že namají vůbec žádné jídlo. Sklad je prázdný. Matka Tereza jí na to odpověděla: „Jdi do kaple a řekni to Ježíši“. V ten den dostaly sestry jídlo z ostatních škol v Kalkatě, které byly z nějakého důvodu zavřeny, a jídlo jim zbylo. Jak snadno máme pocit, že je všechno ztraceno, když se věci nedějí tak, jak bychom si přáli. Kéž bychom i my spolu s Matkou Terezou, dokázali plně důvěřovat Bohu, ať se děje, co se děje.

Sama měla jen dvě obyčejné sárí, sandály, růženec a Bibli. Jedla to, co jedli nejchudší lidé, přesto dokázala vybudovat nemocnice, útulky pro sirotky, domy pro umírající, obce pro lidi s malomocenstvím, a to po celém světě! Rukama jí prošly miliardy dolarů, ale sama z toho pro sebe neměla nic. Všechno dala potřebným. Dokážeme se dělit – se sourozenci, s kamarády, spolužáky? Není radost z toho, že jsme někomu pomohli, podělili se, větší, než když si necháme všechno jen pro sebe?

Každodenně se potkávala s bolestí, smrtí, únavou, strachem, úzkostí. Každodenně pracovala s vypětím všech sil. Zažívala také vnitřní prázdnotu. Pocity, jako by ji Bůh opustil. Přestože uvnitř někdy cítila prázdno a bolest, navenek z ní vyzařovala radost a důvěra v Boha. Svým sestrám pak připomínala: „Nikdo od vás nesmí odejít, aniž by byl trochu šťastnější.“ Někdo dokonce řekl, že radost panuje všude, kde Misionářky lásky působí – šíří se jako vůně a je velmi nakažlivá. Kéž se i my dokážeme touto vůní nakazit.

Matka Tereza často vyzývala k ochraně nenarozených dětí nebo těch, které rodiče opustili po porodu. I při příležitosti převzetí Nobelovy ceny míru v Oslu v roce 1979 mimo jiné kritizovala umělé potraty.  Když vidíme, že je třeba se někoho zastat, uděláme to? Třeba ve třídě, mezi spolužáky nebo kamarády? Dokážeme zasáhnout nebo alespoň přivolat silnějšího, když je někomu ubližováno?

„Musíme milovat, až to bolí! Nestačí říct: Miluji. Musíme tuto lásku vložit do konkrétních skutků. Milovat musí být tak normální, jako je žít, jako je dýchat den po dni až do smrti. Dej Bůh, abychom byli takto normální!“ Říkala Matka Tereza.

Jak snadno kvůli nějaké hlouposti řekneme: „Nemám tě rád“ a ani si neuvědomíme, že to člověka bolí...

Sestry Matky Terezy zakončovaly svůj den adorací. Spát chodily v deset hodin večer, po více než patnácti hodinách práce.

Jak často se nám nechce večer spát! Jenomže většinou bychom se spíš koukali na televizi nebo si hráli. Kéž nám Matka Tereza pomáhá, abychom celý uplynulý den dokázali dobře předat Bohu a svěřit mu celou následující noc.

Rok se s rokem sešel a opět je tu čas poděkovat za úrodu. Po mši svaté jsme byli pozváni na farní zahradu, kde lákala vůně pečeného beránka. O jídlo, jako vždy, nebyla nouze, letos se nabídka rozrostla i o zelňačku - děkujeme paní Kociánová.

"Žehnej poli, žehnej sadu, louce, lesu vinohradu,

aby, sycen z darů tvých, k tobě tvůj lid mysl zdvih.

Bože, vyslyš naše hlasy, úrodné nám sešli časy,

chléb náš vezdejší nám dej, v každé práci pomáhej."

Počastí tuto středu bylo jako na objednávku, prostě nádherný srpnový den a tak jsme se z naší tichavské farnosti vydali na pouť na svatý Hostýn.

"Nastokrát buď pozdravena, ó Matičko Hostýnská,

natisíckrát velebena, Královno archandělská.

Ty jsi naše milá Matka, Tys naše naděje všecka,

neb Ty jsi ten Jese kořen, Maria, Krásná Ester."

Poutní místo Turzovka se nachází v severozápadním cípu Slovenska, uprostřed horské krajiny nedaleko moravských hranic.

Již tradičně je začátek prázdnin spojen s poutí dětí na Prašivou. Letos se připojily také děti z naší farnosti. Toto diecézní setkání má vždy nějaké téma, tentokrát neslo název „Sestra Země volá ke mně“ a bylo zaměřeno na péči o náš společný domov, naši Zemi. Po mši svaté, kterou celebroval biskup František Václav Lobkowicz v areálu Kamenité u Vyšších Lhot, čekal děti výstup lesní cestou na horu Prašivá, kde je kostelík sv. Antonína Paduánského. Zde byl na celkem 25-ti stanovištích připraven pro děti bohatý program, který jim pomohl nahlédnout na Boží stvoření tak, jak je ve své encyklice popsal papež František. Pouť byla zakončena závěrečným požehnáním.