Popis stavby

Byla to nejzajímavější a historicky nejcennější stavba v obci. Tichavský kostel sv. Mikuláše měl poměrně malý presbytář s nízkým střešním krovem, obdélnou loď a kvadratickou věž, která směrem vzhůru přecházela ve dvakrát odstíněný komolý jehlan. Zvonicové patro bylo hranolovité, kryté deštěním se zdobným vyřezáváním spodního okraje. V horní části věže byla dvakrát odstíněná šindelová báň. Celková délka kostela činila 24 metry a šířka 8 metrů. Celou stavbu obtáčel ochoz zakrytý pultovou stříškou. Kostelní loď měla uvnitř délku 9 metrů a šířku 8,2 metru, presbyterium mělo na délku 6,9 metru a šířku 5,4 metru. Sakristie byla zděná, vnitřní rozměry měla 5 krát 2,7 metru, nad ní v patře roubená oratoř, prostor v podvěží měl vnitřní rozměry 6 krát 6 metrů.

Na dvou ohoblovaných trámech, postavených z obou stran portálu, vedoucího do lodě kostela, byly dochovány dva české nápisy. Na pravém bylo zachyceno „Stavil Mistr Pavel Scedrm“ a na levém „… an czasu Purgmistr …“. Podle některých badatelů se stavitel jmenoval Scedrin. Na třetím pomalovaném trámu, který původně býval na oltáři, bylo podobným písmem napsáno: „… (lét)a panie MCCCCC“.

Vznik kostela v průběhu 16. století naznačovaly i nápisy na dvou pozoruhodných zvonech, které byly zavěšeny ve věži kostela. Oba byly ulity v roce 1561, jeden z nich však v roce 1861 roztrhl mráz. Na větším zvonu byl český nápis: „TENTO ZWON SLIT GEST + ZA MIKVLASSE FOGTA + A STARSSÝCH + C = M = B + 1561   YAN CHARWATIN. GIRA. ONDRVSSV + ONDRA. PAWLV + YAKVB TIEHAN + I. N. R I + „. (vylepšený překlad: Tento zvon zlitý jest za Mikuláše fojta a starších C.M.B. 1561 - Jura Ondrušů, Ondra Pavlů, Jakub Tiahan, Jan Charátů.)

Pod ním byl další český nápis: „TENTO ZWON SLYL GEST CYR. ZIK. SOLNK V MERZYCZY. PODROE 1561“. (vylepšený překlad: - ten zvon zlitý jest: Jiří Slonek v Meziříčí pod Rožnovem 1561.) Menší zvon byl jeden cent těžký a před roztržením byl opatřen latinským nápisem: „+ O REX. GLORIE. VENI NOBIS. CVM. PACE + AMEN“.

Interiér měl zdobený kazetový strop, podlaha byla kryta kamennou dlažbou. Měl také varhany na šlapací měchy blíže neznámého stáří. Když roku 1661 zpustošil strašný požár nedaleké město Frenštát, docházeli sem na bohoslužby i věřící odtamtud. Opěradla lavic u hlavního oltáře a předprseň kazatelny zdobily malované obrazy apoštolů, které podle kroniky měly být součástí původního vybavení kostela. Naproti tomu sochy na oltáři měly být přenesen z některého zrušeného kláštera. Nad oltářem bylo zajímavé zamřížované okénko, které údajně patřilo k nejstarším na Moravě. Další český nápis byl za oltářem: „AŤ SI BUDE, JAK SI BUDE, PŘEDCE JAKSIK BUDE, JEŠTĚ NIKDY NEBYLO, ABY JAKSI NEBYLO.“ Uvnitř kostela byly celkem tři dřevěné oltáře. Výmalbu kostela a obložení textilními čalouny provedl v roce 1886 mistr Barbořík z Rožnova. Protože se do kostela příliš nehodily, pod dozorem konzevátora F. Rosmaela z Valašského Meziříčí byla později malba na stropě obnovena.