Lubomír ŠLAPETA

* 9. prosince 1908 - Místek

+ 11. dubna 1983 – Olomouc

Lubomír Šlapeta se narodil 9. prosince 1908 v Místku (dnešní Frýdek-Místek). Se svým bratrem Čestmírem, dvojčetem, zde navštěvovali obecnou školu a společně ještě i české reálné gymnázium (dnešní Obchodní Akademie na Palackého třídě). Studia však nedokončili a roku 1923 odešli na Odbornou školu stavitelskou do Brna. Zapojili se do aktivit brněnského klubu architektů a Lubomír se podílel na realizaci přednáškového cyklu „Za novou architekturu“.

Po maturitě v roce 1927 vystřídal Lubomír Šlapeta několik zaměstnání v oboru, například působil i v Třinci, kde se podílel na projektech průmyslových objektů pro Třinecké železárny. Na doporučení svého pražského kolegy Herberta Sprotta se přihlásil na Akademii umění a uměleckých řemesel ve Vratislavi. Na základě několika odeslaných kreseb byl přijat ke studiu u profesorů Adolfa Radinga a Hanse Scharouna. Záhy jej následoval také bratr Čestmír. Lubomír se již v následujícím roce stal nejprve asistentem a brzy nato i spolupracovníkem svých profesorů.

Po návratu ze studií podnikla dvojčata studijní cestu do Francie a Spojených států amerických (1930 – 1931). Po návratu zpět si založili vlastní kancelář Akademičtí architekti Šlapetové. V červnu roku 1937 se Lubomír oženil a usadil se v Olomouci. Další spolupráce bratrů byla už jen příležitostná.

Po skončení druhé světové války stál v roce 1946 společně s F. V. Mokrým, Janem Zrzavým a dalšími u zrodu katedry výtvarné výchovy na obnovené Univerzitě Palackého v Olomouci, kde pak také přednášel o bytové kultuře. Nedlouho po komunistickém převzetí moci byl roku 1949 nucen univerzitu opustit. V padesátých letech krátkodobě pracoval v nově vznikajících státních projektových organizacích, většinou se ale věnoval soukromému projektování. V roce 1958 byl vyloučen ze Svazu architektů ČSR, čímž mu byla další soukromá činnost znemožněna.

Na podzim roku 1963 mohl krátce navštívit Spolkovou republiku Německo, kde se setkal se svým učitelem Hansem Scharounem. Ten ho pozval ke spolupráci, to mu však bylo umožněno až o tři roky později a v letech 1966 – 1969 Šlapeta pracoval v západoberlínském ateliéru svého učitele. Podílel se na projektech divadla VW ve Wolfsburgu, Státní knihovny v Západním Berlíně a spolkového velvyslanectví v Brazílii. V průběhu berlínského pobytu začal rovněž připravovat své vrcholné dílo pozdního období, návrh kostela sv. Mikuláše pro Tichou u Frenštátu pod Radhoštěm – jedné z řídkých sakrálních novostaveb, které mohly za období socialismu vzniknout.

Po návratu domů se věnoval drobnějším projektům pro soukromé zadavatele (víkendové a rodinné dom) a většinu tvůrčí energie tentokrát směřoval k úpravám chrámových interiérů v souladu s liturgickou reformou, schválenou Druhým vatikánským koncilem.

Lubomír Šlapeta zemřel 11. dubna 1983 v Olomouci. V roce 1990 byl rehabilitován rektorem Univerzity Palackého v Olomouci a v následujícím roce rovněž příslušnou komisí Obce architektů.