O vzniku

Dřevěný kostel v Tiché byl pravděpodobně založen kolem roku 1510 za olomouckého buskupa Stanislava I. Thurza.

Patronem tichavského kostela se stal sv. Mikuláš, biskup z Bari, jehož svátek připadá na 6. prosince. Podle nedoložených pověstí stávala údajně na místě pozdějšího kostela už od dob Cyrila a Metoděje, tj. od 9. století, malá kaplička. První písemná zmínka však pochází až z doby, kdy na olomoucký biskupský stolec dosedl již zmiňovaný Stanislav Thurzo - známý humanista.

Mgr. Jaromír Polášek ve své knize Dřevěné kostely a kaple Moravy a Slezska rovněž uvádí, že podle tvrzení místních pamětníků, nepodloženého údaji v pramenech písemné povahy, kostel vznikl ve třech různých údobích. Nejdříve to bylo presbyterium, které sloužilo jako kaple, po té byla přistavěna roubená loď. Dva zvony prý byly původně umístěny na půdě nad kostelní lodí, o čemž měly svědčit dva otvory ve stropu, jimiž byly protaženy provazy od zvonů. Věž byla vystavěna až v roce 1662, podle letopočtu na plechové korouhvičce. Ta byla sňata spolu s horní částí věže při její opravě v roce 1903 a zpátky na věž se již nedostala. Obdobně letopočet 1663 byl vyražen na kování zámku na dveřích pod kostelní věží, které vedly na hřbitov a v minulosti sloužily jako hlavní vchod, jak také poznamenává farní kronika Tiché. Je pravděpodobné, že zároveň s věží vznikl i přízemní otevřený ochoz, který lemoval celou jižní stranu kostela.

Stavebním materiálem bylo i v těchto případech dřevo, tj. materiál dostupný a relativně levný, který nevyžadoval žádné komplikované konstrukce a přitom dovoloval tvůrcům uplatnit v plné míře umělecké schopnosti. Při spojování jednotlivých dřevěných částí nebyl údajně použit jediný hřebík, neboť vše bylo spojeno dřevěnými kolíky. Přístavbou dvoupatrové věže se zvonicí i ochozem získal kostel definitivní podobu a na jeho vnějším vzhledu se v průběhu dalších tří století již nic podstatného nezměnilo.

Naproti tomu jako mylné dnes považujeme tvrzení znalce starožitností Petra rytíře Chlumeckého a zemského archiváře Jana Chytila, kteří si tichavský kostel prohlédli na začátku 20. století a usoudili, že presbytář byl postaven nejpozději v 11. století, což prý také svědčí o velikém stáří této obce. Podle záznamu v kostelní kronice, který na začátku minulého století nalezl Dr. Adolf Hrstka, kostel vznikl v roce 1520. Pravděpodobně byl obnoven, alespoň Gregor Wolný uvádí, že byl kostel v Tiché v roce 1510 obnoven. (Wolný III. 1859, s. 45 - 46)

K presbytáři kostela na severní straně přiléhala zděná sakristie, pod kterou byla malá zaklenutá krypta s pohřebními výklenky ve stěnách. Naposledy v dobách válek sloužila jako úkryt pro kostelní cennosti. Podle místní lidové pověsti z krypty vycházela tajná chodba.

Po třicetileté válce musel frenštátský kněz bez pomoci dalšího duchovního zaopatřovat šest far, mimo svou ještě fary v Tiché, Velkých Kunčicích, Lichnově, Vlčovicích a Kopřivnici. Teprve v josefínské době byly obnoveny bývalé fary v Kunčicích a v Lichnově, k Lichnovu byly přiděleny Bordovice a Vlčovice, Tichá byla ponechána u Frenštátu. Dekretem ze dne 17. Června 1846 byl do Tiché ustanoven kaplan P. Karel Géla, který mimo normální plat dostával dotaci z náboženského fondu. Obec se tehdy zavázala, že bude vlastním nákladem udržovat farní kostel a také školu. V letech 1853 – 1857 na faře působil P. Dominik Mořkovský, po jeho odchodu fara zůstala jeden rok neobsazená. Teprve v roce 1858 do Tiché přišel P. Vincenc Falta a setrval tam jako duchovní po dalších deset let. Další kněz, P. Peregrin Obdržálek, z fary odešel již v roce 1873, následně byla fara po dva roky bez kněze. Teprve od roku 1875 byla tichavská expozitura proměněna ve farní úřad a prvním istalovaným farářem se stal P. František Pavlík. Jeho nástupce v úřadu se stali P. František Krejší a P. Josef Spáčil. V roce 1899 bylo v Tiché celkem 1.467 obyvatel, z toho 1.400 římských katolíků, 1 evangelík a 6 židů.

V roce 1913 za starostenství Leopolda Parmy, který byl místním továrníkem, a za faráře P. Aloise Luska kostel prošel velkou opravou. Stavba takřka zcela pozbyla svou dokumentární hodnotu důkladnou secesní historizující restaurací. Při této stavební akci byla okna zasklena kruhovými terči s olověnými nutti, dveře byly pobity historizujícím kováním, loď byla překryta novým kazetovým stropem. Do jižní kaple a na kruchtu byly ve dřevě provedeny portálky, které měly tvar oslího hřbetu, do sakristie vedl zděný portálek. Po konstruktivní stránce byla zajímavá věž, s poměrně mohutnou hlavou, na jejíž střešní jehlan byly nasazeny dvě barokní cibulovité báně. Dekorativním vyřezáváním byly zdobeny spodní konce prken, kterými byla zvonice zevně šalována. Kostru věže netvořily čtyři, jak bývalo obvykle zvykem, ale šest ukloněných trámů – štenýřů.